(Ne)výhody práce programátora aneb Co ostatní nevidí

Spousta lidí vnímá programátory a všechny profese související s IT jako „zlatý důl“, v němž se pracovníci moc nenadřou. Pochopitelně mylná představa, ale ne všem vysvětlíte, jaká je skutečnost. Po finanční stránce se sice programátor může mít dobře (není to však pravidlem!), ale jeho profesi provází i řada negativ. Třeba zdravotní komplikace, velký stres, nutnost vzdělávat se, nebo i sociální diskriminace.

Stále se musí vzdělávat a poznávat

Učení je proces na celý život, a u programátorů to platí dvojnásob. IT práce se neustále vyvíjí a mění, co platilo v roce 2020, může být o dva roky později minulost. Někdo si rozšiřuje obzory stálým studováním VŠ, jiní se účastní online kurzů, hackatonů a dalších konferencí, učí se novinky ze světa programovacích jazyků. Je toho spousta a programátor prakticky nemůže přestat, chce-li si zachovat hodnotu na trhu práce.

Zdravotní komplikace: postihují je brzy

Jasně, kdo je dnes nemá. Třeba bolest zad patří k nejčastějším důvodům pracovní neschopnosti, jiného trápí tlak a cholesterol. No programátory také, a kdo si nezkusil sedět 8 a více hodin denně u počítače, bude mu tato práce navždy připadat jako pohádka. Muskuloskeletální poruchy však postihují tyto pracovníky mnohem častěji a v dřívějším věku než ostatní. Ať jde o bolest zad, prstů a šlach, karpální tunely nebo tenisové lokty.

Nekončící stres a rychlé pracovní tempo

Takový programátor nevstává do práce s tím, že splní nastavené normy během „osmičky“ a půjde s čistou hlavou domů. Plnění termínů, předělávání a upravování klientových požadavků s deadlinem „včera bylo pozdě“, a k tomu tlak vedoucího na co nejlepší výsledek. Stres je tichý zabiják a následky se mohou projevit až s odstupem let. O to horší však budou a nepůjde se jich zbavit ze dne na den.

Nižší finanční odměny, než si zaslouží

I když žijí někteří lidé v domnění, že co ajťák, to tučná výplatní páska, realita je jiná. Aby byli tito lidé takříkajíc „za vodou“, musí mít kvanta zkušeností a ovládat programovací jazyk/y na velmi vysoké úrovni.

A nebo být živnostníkem, jehož sazby jsou sice i 2000 Kč za hodinu, ale málokterý z nich má stálou zakázku na nejméně 160 hodin měsíčně. Z peněz si navíc platí výkonné počítače, kancelář, odvody, vzdělávací kurzy a mnoho dalšího.

Ale takovou cestou se nevydávají všichni. Ani nemohou, i když je trh přesycený „developery“, co vytvoří profesionální web do druhého dne, naprogramují vydělávající e-shop, nebo posunou vzhled vaší prezentace na jiný level. Řada pracovníků sbírá zkušenosti ve firmách, kde jsou zaměstnaní i několik let, než se mohou vydat na volnou nohu. A právě v nich mzdy bývají často až žalostné i u vyšších pozic - průměrně berou ajťáci asi třetinu toho, co by měli.

Syndrom vyhoření: člověk je na odpis

Se zmíněným stresem souvisí i dlouhodobě vražedné pracovní tempo, málo spánku a řešení povinností i ve volném čase. Život bez víkendů, bez rodiny, a klávesnice přirostlá k rukám. Vytížený programátor může časem ztratit chuť do života, začne se stranit sociálním kontaktům, nedokáže si odpočinout. Syndrom vyhoření se může dostavit už po půl roce a vyřadit člověka z osobního i pracovního života na měsíc i delší dobu.

Sociální problémy: může a nemusí být jako vy

Jakkoliv je tato profese důležitá mezi lidmi se může programátor cítit odstrčený. Ne, nemusí to vždy být těžší chlápek s umaštěným tričkem, většinu programátorů mezi sebou ani nepoznáte. Některým však mohou jisté věci unikat, a v kombinaci s nedostatkem času z toho vznikají problémy s běžnou konverzací nebo seznamováním se. Pochopitelně to není pravidlem, povahou práce a vytížením k tomu však programátor aspiruje více než řada jiných profesí. Někdy tak může trvat, než toho „divného člověka“ přijmete.

Nikdy nekončící práce: když flexibilita škodí

Být pánem svého času patří obecně k největším výhodám programátorů, kteří pracují na dálku (remote working), případně na home office. Teoreticky mohou kdykoliv odběhnout od stolu - na nákup, k lékaři, vyzvednout děti ze školky. Jenže práce nepočká a člověk ji musí dodělávat třeba večer namísto společného sledování televize.

Mnohdy má navíc flexibilita opačný význam, tedy že člověk pracuje i 12 a více hodin denně, včetně víkendů. Možná má brzké deadliny, nabral si přespříliš práce, nebo si klient žádá jeho přítomnost v určitý čas. Důvody jsou různé a „volná pracovní doba“ programátora tak nemusí být natolik osvobozující, jak si někteří lidé myslí.

Věková diskriminace: mladý i starý je špatný

I když to zákon zakazuje, bývá věk v mnoha případech rozhodujícím faktorem. Kupříkladu na seniorní pozice přijmou málokdy člověka pod 25 let, protože by nemusel mít respekt ostatních, ačkoliv má zkušeností dost. Někteří se naopak domnívají, že člověk nad 40 let nepracuje efektivně a zaostává za mladšími. Právě programátoři kolem čtyřicítky však patří ke špičkám v oboru a mohou vidět i to, co zůstává jiným skryto.